Zveřejněno 22.8.2019 autor Vladan Princ Amputářský minimag 22/08/2019 2222 km za 111 hodin. Nejíš, nespíš, šlapeš – toto heslo Metrostav Handy Cyklo Maratonu neříká nic než pravdu. Pravdu, která by měla všechny potenciální zájemce o usednutí na kolo spíše odradit. Opak je ale pravdou – jakmile se jednou zúčastníte, nechcete už nikdy chybět. Okolo Česka jsme letos jeli pro mladou dámu Evu, kterou meningokok připravil o obě dolní končetiny. Ve spolupráci s Malík a spol. jsme jí již vyrobili i zkušební protézy a Hanka Kohoutová začala se školou chůze, zdravotní problémy Evu ale pronásledují i nadále. Tři dny před startem cyklomaratonu museli Evu odvézt se silným zápalem plic na JIP ve FN Hradec Králové… A tak jsme ji aspoň zajeli do nemocnice navštívit a zvednout jí náladu. S Evina úsměvu bylo jasné, že se nejen naší přítomností, ale i celkově 11. místem v závodě, podařilo kousek radosti předat. 🙂 Moc děkujeme našim kamarádům a kolegům, kteří letos na kola usedli s námi – jak Jonášovi s Davidem, kteří s protézami ujeli dohromady hodně přes 300 kilometrů, tak našim kamarádům protetikům, které možná znáte osobně – Jakubovi Janouškovi z Protetiky Plzeň, Vaškovi Viktorovi z CTO České Budějovice a Martinovi Mužíčkovi z Ortopedické protetiky Liberec. Přátelská atmosféra plná emocí, která po celou dobu této ojedinělé akce panovala, se dá jen stěží přenést na obrazovky monitorů. Vám se ji ale snažíme přiblížit aspoň prostřednictvím fotopříběhu složeného z 50 obrázků a 7minutového videa. Pokud jste nám a Evče drželi palce, moc za podporu děkujeme. A kdybyste měli nutkání se do této akce také zapojit, dejte nám vědět. 🙂 Ottobock tým na Metrostav Handy Cyklo Maratonu 2019 Fotogalerie Nováčci Jonáš a Standa s hromadou věcí, které nebudou vůbec. 🙂 potřebovat. 🙂 David by mohl reflexní prvky představovat v katalogu. Správné nastavení navigace, aby Michal nekufroval hned za rohem. Vladan vypadá, jako by nic nedělal, ale není to tak. Dohlíží. Hanina s Terkou letos jet nemohly, ale podporovaly nás dokonale. Mňam. Jonáš se brzy otrkal a už zlobí kapitána při kopírování tras. Lehká nervozita před startem… … krátký rozhovor na startovací rampě… … a jsme na trati! První část týmu míří na kole na sever… … druhá autem za naší patronkou Evčou do FN Hradec Králové. Michal dojíždí z ruchu pražského velkoměsta na první předávku. Premiérové vpuštění dravé protetické zvěře z Liberce na trať. Dýchej, Martine, dýchej, první šichta je za tebou. Ještě trochu přitáhnu sebevědomí, … … pro jistotu i chodidla, a jdu na to! Zapnout trackování a noc je tvoje, Venco! Sledování, kontrolování, plánování… a tak pořád dokola. Na kole vlastně Jonáš pořádně nikdy neseděl, ale nebál se ani Tatry za zády. Pot v lůžku Jonášovi občas pobláznil elektrody myoprotézy… a tak suší. Bezpečnostní zastávka na pití – jednou rukou řídit a pít najednou prostě nejde. Jonáš žádal pro své plavecké nohy stále větší a větší kopce. Občas to vypadalo, jakoby Jonášovi pomáhala Adamsova rodina. Opět suší. A pak zasloužený odpočinek… už nevadí, že napůl v blátě. Jakub zase jezdil tak rychle, že ho máme na všech fotkách máznutého. Jak vydupal v zimě a dešti 18 km z Rožnova na Čarták, nikdo z nás nechápe. I takhle jsme čekali na průjezd cyklisty pro ojedinělý záběr na kameru. Davidova efektní a umělecká ranní hygiena. Při časovce na trenažérech s průjezdem tunelu Blanka jsme skoro vypustili duši. A Jonáš dokonce vykroutil jádro ruky a finišoval „o jedné“. Vladan na nás zase zodpovědně dohlížel. A ještě zodpovědněji řídil. Často jsme se ocitali na krásných místech, … … často jsme se z kopce krásně svezli, … … často to i hodně bolelo, jako Tomáše při příjezdu do Jesenice. Klasický obrázek z kempu – vlevo noclehárna, vpravo garáž, sušárna, vetešnictví. Když jste fyzicky na dně, s radostí se zkroutíte na sedačku v autě. Když je vám ale špatně a máte horečku, chcete být kdekoliv jinde. Standa ale po jednodenní viróze vstal zázračně z mrtvých a makal jak znovuzrozený. Tříruký Jonáš se 190 km v nohách. Po 85 hodinách od startu jsme v pořádku v cíli. Druhý den na Kampě k nám na stánek dorazil i náš kamarád Jirka Ježek. Jonáš přišel na vylepšení, jak prezentovat naší bionickou ruku bebionic. Děti i dospělí zkoušeli, jaké je to chodit „s protézami“. „Na pokec“ přišel i Jakub Ouvín neboli BigBuba, moderátor Cesty za snem. Přivítat tatínka Jakuba dorazila i malá Majda… … s maminkou Barčou – ta letos pochopitelně nejela, kytičku si ale zasloužila. Další poděkování nemohlo minout naší Haničku. A vyhlášení výsledků je tady… … krásné, těžké medaile pro všechny jezdce… … bonus navíc pro ty, kteří byli jedenáctí 🙂 Evčo, maraton jsme došlapali pro tebe, těš se na medaili! 🙂